Historie domu Gambit - pokračování

Jak se v minulosti využívaly parkánové terasy na zahradě penzionu?

Parkán je prostor mezi opevněním a vodním příkopem. Konfigurace terénu podél strmilovského opevnění v minulosti umožňovala vytvoření parkánových teras pouze v některých částech obvodu - patrné zbytky lze vidět například pod farou - ve všech případech však pozdější zástavba tyto pozůstatky strmilovské fortifikace prakticky zakryla, takže výjimku tvoří především terasy pod penzionem Gambit. I v tomto případě však došlo ke zřejmým pozdějším úpravám a v současnosti se terasy využívají například jako hřiště na volejbal.

Jestliže se traduje, že tyto terasy na jižním svahu v dávné minulosti sloužily k vinohradnictví, mohlo se pravděpodobně jednat pouze o neúspěšné pokusy v této oblasti, nicméně malá bramborová políčka lze na obdobných, byť podstatně méně zřetelných, terasách na sousedních pozemcích uvidět i v současnosti. Kuriózní jistě je, že tato bramborová "pole" se nachází pouhých několik desítek metrů od náměstí.

Pašijová boule

Je známou věcí, že prastaré město Strmilov mělo velmi rozsáhlé podzemí, jehož zbytky lze dodnes vidět například pod sochou sv. Trojice na náměstí a konečně prakticky pod každým domem v nejstarších částech náměstí. Podle svědectví mnoha pamětníků tvořilo strmilovské podzemí v minulosti celý systém chodem, kterým byly propojeny jednotlivá sklepení. Později došlo k chátrání a hroucení částí chodeb, takže se přistoupilo k jejich postupnému zazdívání a nyní je přístupná jen nepatrná část podzemí.

Také sklepy pod penzionem Gambit byly napojeny na tuto podzemní síť, ale k zazdění přístupu došlo poměrně záhy z toho důvodu, že podzemní cesta byla několikrát zneužita ke krádežím a dokonce i k loupežnému přepadu.

Sklep byl tedy oddělen od ostatního strmilovského podzemí kamennou zdí, ale majetek velmi bohatých obyvatel domu dále lákal nepoctivce. Ti si jako nejvhodnější příležitost vybrali odpoledne na Velký pátek, kdy všichni obyvatelé domu byli přítomni na dlouhých obřadech v kostele. Hned, jak se začaly v kostele číst pašije, začali čtyři lupiči s beranidlem bušit z přístupné části podzemí do zdi oddělující sklep lákavého domu. Zeď se pomalu, ale jistě vydouvala.

V kostele však nebyli všichni obyvatelé - jeden chyběl. Byl to známý opilec Vojta, který bydlil v sousedství a právě se probudil z hrozné opice. Jak bylo jeho zvykem, šel uhasit neodbytnou žízeň k pumpě na náměstí, která však je kousek od místa přezdění podzemí. Vojta se u pumpy napil, ale cestou zpět pořád ještě přiopilý zakopl a upadl na zem. A právě s hlavou u země uslyšel z hlubin dunění.

"Čerti!" vyděsil se Vojta a klopýtavě se vydal ke kostelu, aby informoval majitele přepadeného domu. "Máš pod domem čerty!" křičel přes celý kostel na obchodníka. Ten s ním šel ani ne proto, že by ho bral vážně, ale hlavně aby přestalo rušení obřadů. "Co blázníš! Ty kozle!" křičel na Vojtu, ale ten ho vlekl až před dům. Tam se obchodník rychle dovtípil, co se děje. V nastalém poplachu pochytali strmilovští všechny lupiče a obratem je všechny zkušeně oběsili na vršku Šibeník, který se tak jmenuje dodnes a na kterém se takto řešily podobné přestupky od nepaměti.

"Tak já jsem kozel?" urazil se Vojta, kterému odhalení lupičů mnoho štěstí nepřineslo. Dostal sice od obchodníka slušnou odměnu, ale ta jenom urychlila jeho konec. Upil se k smrti krátce na to a byl nalezen na dvoře svého domu velmi blízko od místa svého skvělého zákroku. Urážka, že je kozel ho však trápila i po smrti a tak se donedávna na náměstí zjevoval s černým kozlem na provázku. Svědkové těchto úkazů dosud žijí. Lupiči se tedy do sklepa sice neprobourali, ale od jejich pokusu je přezdění sklepa od úderů beranidlem natrvalo vyduté. A protože se událost vztahuje ke čtení pašijí, vydutí se říká Pašijová boule.

Newtonova jabloň

Pohled na Newtonovu jabloň

Jabloň na terase /bývalé baště opevnění/ nenese nikterak vynikající plody, je však velice stará a podle pověsti jí jeden z posledních majitelů domu /pan Lorenc/ narouboval rouby pocházející až z jabloně, ze které spadlo na Newtona jablko. Sehnal je prý přímo v Anglii. Zvláště s ohledem na nadstandartní vztahy s MFF UK tedy tento strom na zahradě trpíme, i když ovoce nese skutečně jenom velmi průměrné. Na podnět ke Gravitačnímu zákonu však stačilo. Původ jabloně pak završuje velmi zajímavá legenda: Když se jabloň dozvěděla, že díky jejímu jablku vznikl gravitační zákon , zmocnila se jí pýcha a odmítá od té doby jen tak pouštět jablka k normálnímu využití tedy k jídlu. Výsledkem je, že oproti všem jiným jabloním z této jabloně jablka napodzim neopadají a to ani když se stromem zatřese. Dají se urvat jedně velkou silou a když se neurvou, tak na jabloni zůstanou viset, dokud na ní neshnijí. Na jaře visí na větvích zčernalá zcvrklá jablíčka, která se postupně ještě více zcvrkávají a nakonec rozpadají, takže za dva roky už - zatímco se objevila další "úroda" - z jablíček není nic. Pod pyšnou jabloní ověšenou zasychajícími černými jablíčky sa pak hezky medituje o zkresleném sebehodnocení ...

Tajemné znamení v šenku

Značka ve tvaru kříže na cihle

Ve středověkém šenku od nepaměti poutá pozornost tajemné znamení do kamene vytesaného křížku. Stará pověst hovoří o křížku jakožto označení místa, kde strmilovský purkmistr Václav probodl vidlemi flanderského kupčíka Grossmaula, který přicestoval až dalekého z Bruselu a Strmilovským "lútbu tvořil" tj. vyhrožoval. Mělo se jednat o zpochybnění trhového, várného a hrdelního práva. Odvěká alergie Strmilovských na jakékoliv omezování jejich svobody tak našla výraz v nepříliš honosném nicméně jistě naprosto účinném zákroku Václavově.

Ruka loupeživého rytíře Strmila

Že byl Strmilov založen Řádem německých rytířů, je věc známá, avšak méně známá je skutečnost, že špitál, který zde rytíři provozovali využíval ke svému úspěšnému provozu údajně léčivých účinků skalní studny, která se nyní nachází v podzemí pod nejstarší částí našeho domu. Vedle této studny je ve Strmilově celá řada starých kopaných studní, ale žádná není tak jako tato tvořena hlubokou skalní rozsedlinou. Tato rozsedlina však podle pověsti měla být v dávnověku mnohem širší a prostornější než teď, nicméně to, jak vypadalo okolí studny předtím než bylo upraveno pro zadržování vody k pohodlnějšímu čerpání vody a k výstavbě domu nad studnou se už nikdy nedozvíme, nicméně, že vše vypadalo úplně jinak, je velmi pravděpodobné.

K této studni se totiž váže prastará pověst o loupeživém rytíři Strmilovi (původně snad Strachmil), který v době před asi osmi sty roky terorizoval se svou družinou kraj. Jednalo se patrně o válečníka, který dříve působil v krutostí proslulém vojsku Přemysla Otkara I., tedy o velmi otrlého zabijáka. Pověst praví, že mniši spravující nedaleký románský kostel svatého Ondřeje měli vlastně jedinou cennou věc a sice zlatý mešní kalich a ten se rozhodli před Strmilem ukrýt do výklenku ve skále u dna tehdy ještě široké nicméně zatopené skalní rozsedliny, kde vyvěral léčivý pramen. Protřelý lupič Strmil však mučením z jednoho mnicha místo úkrytu vypáčil, nicméně byl tímto samotným mnichem proklet: když se kalicha dokne, stane se skála, kde pod níž je ukryt, jeho hrobem. Strmil se samozřejmě vyzrazeného kalicha dotkl a opravdu ho skála zavalila. Prastarého původu je patrně tedy i kamenná ruka, která je viditelná v průzračné vodě na dně studny pět metrů pod hladinou, trčící jakoby zpod skály. Strmil tedy na tomto místě ukončil svou kariéru a od toho se odvozuje vznik jména Strmilov.

Citadela - pozorovatelna obranné linie

Rozvrácený bunkr

Zde se z bájné oblasti pověstí už dostáváme do ryze historické roviny. Také v novodobých dějinách Strmilova hrál totiž náš dům mimořádně významnou roli a sice především díky strategickému umístění bývalé pevnostní věže, kde se dnes nachází apartmán Citadela. Už ve středověku byla tato stavba umístěna tak, aby z ní byl co nejlepší výhled na jih - tedy směrem, odkud hrozilo pravděpodobné nebezpečí. Jako pozorovatelna doplňující mohuté opevnění Strmilova železobetonovými bunkry byla tedy tato bývalá věž plánována i v době před 2.světovou válkou. S ohledem na mimořádnou historickou a samozřejmě i estetickou hodnotu Strmilova bylo do těsného okolí Strmilova naplánováno celkem 57 železobetonoých bunkrů, ale postaveno jich bylo nakonec jenom 24 /jejich zbytky jsou v okolí Strmilova k vidění dodnes/.Vzhledem k tomu, že rovněž poměrně významný Jindřichův Hradec byl chráněn pouze dvěma malými bunkříky, je patrné, že ochrana Strmilova byla mimořádná. V rámci objektivity je však třeba zdůraznit, že Jindřichův Hradec by si v té době zasloužil lepší opevnění. Šest až osm bunkrů se tam klidně postavit mohlo.

Smyšlený flak

Črnobílá fotografie pohřbu amerických letců

V rámci historické serióznosti je však třeba jednoznačně vyvrátit skazky, že na střeše Citadely byl koncem 2.světové války umístěn německý protiletadlový kanón flak. To se skutečně nezakládá na pravdě, ačkoliv by to snad mělo svou logiku při hledání vhodných stanovišť pro protileteckou obranu Říše.

Jinou věcí je však úzkostlivá obrana Strmilova německou Luftwafe před americkými bombardéry, Poté co například při bombardování Drážďan prakticky na bombardéry nebylo vystřeleno, při jiné příležitosti se na bombardéry jenom se blížící ke Strmilovu snesla zuřivá palba německých stíhaček, které padlo za oběť několik létajících pevností. Američtí piloti byli pohřbeni na strmilovském hřbitově, kde je nyní pamětní deska.

Přesné pozadí této horlivé péče Luftwafe o Strmilov se patrně již nikdy nedozvíme, avšak indicie, že důvodem mohlo být to, že přítelkyně velícího důstojníka Luftwafe pocházela ze Strmilova, zatím nikdo věrohodně nevyvrátil. Podobně nejasný je sestřel rakouského letadla o strmilovské pouti 2.9. 1973. Rakouské letadlo se přibližovalo od jihu ke Strmilovu, avšak těsně před Strmilovem bylo sestřeleno migem - 21. Souvislost mezi touto kauzou a dřívějšími majiteli našeho domu (v té době v rakouské emigraci) se nepodařilo objasnit.

1 2